Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sbohem, pane profesore. A děkujeme.

6. 10. 2014 17:57:51
Zcela mimo zájem českých médií prošel skon báječného, statečného a moudrého muže, pana profesora MUDr. Karla Lewita, DrSc..

V nádherném věku 98 let, do posledních chvil aktivní, odešel v noci na 2. 10. pan profesor MUDr. Karel Lewit, DrSc..

Jeho život byl jakousi paralelou posledního století naší země. Narodil se v roce 1916 v Lublani, jeho otec, také lékař, však od konce 1. světové války pracoval v Praze a tak vyrůstal v ryze českém prostředí. Z důvodu svého původu byl v roce 1939 přinucen opustit Českou republiku a prakticky od vypuknutí 2. světové války se jako zdravotník přihlásil do jednotek západního odboje, s nimiž absolvoval mj. i obléháni Dunquerque. O této fázi svého života nikdy nehovořil, nechlubil se na rozdíl od mnoha rádobyhrdinů svými zásluhami. Po válce dostudoval lékařskou fakultu a prakticky od roku 1946 se začal věnovat své milované neurologii. Velmi rychle se zacílil na do té doby podceňovanou problematiku onemocnění páteře, a to i díky své vazbě na vyšetřovací techniky, tehdy především RTG (za vydatné pomoci profesora Jirouta). Již od roku 1948 jej začaly zajímat tzv. manuální terapeutické techniky (manipulační a mobilizační léčba), do té doby provozované vesměs nelékaři, chiropraktiky, osteopaty, na našem území pak i řadou laických léčitelů.

Pan profesor Lewit dokázal vrátit tyto metody zpět do světa oficiální lékařské vědy a vytvořil tak i pro svět unikátní metodologii "pražské školy", cíleně postavené na jasných vědeckých premisách. Spoluautory mu byly další úžasné osobnosti, které se v té době v Praze nacházely: profesor Jirout, profesor Janda, doc. Véle, abych jmenoval jen ty neznámější. Záhy začal metody této "pražské školy" vyučovat i v zemích tehdejšího východního bloku. Sepsal také prvou seriózní učebnici manipulační terapie (dnes již vydána v mnoha vydáních, mj. v němčině, španělštině, japonštině...). Po srpnových událostech v roce 1968 byl donucen opustit postavení na klinice, přesto dále aktivně vyučoval, školil, přednášel a vyškolil tak hned několik generací lékařů, věnujících se oboru, kterému dnes říkáme myoskeletální medicína. Díky svým postojům mu byl pozdržen titul profesora, kterého se dočkal až v roce 1990. Tehdy již pracoval v ústavu železničního zdravotnictví, který se nebál tuto osobnost zaměstnat a věnovat jí zázemí. Ve své aktivní činnosti pokračoval prakticky až do své smrti, vždy jako člověk úžasného jiskřivého intelektu, fenomenálních vědomostí. Mně osobně jednou provždy vzal obavu ze stáří, neboť pohled na jeho oči, zručnost jeho rukou, a poslech jeho slov, spojených vždy s prostorem pro diskusi, byl pokaždé fascinujícím zážitkem.

Jméno pana profesora mi otevíralo dveře všude ve světě, od Sao Paula až po burjatské Ulan-Ude, kde mne vykolejil tibetský mnich, od kterého jsem se chtěl přiučit tradičním manipulačním technikám střední Asie, který mi sdělil, že o sám se nejvíce naučil od pana profesora Lewita v rámci týdenního školení... I ve svých 98 letech měl stále co sdělit o vývoji v oboru. Na rozdíl od mnoha čtyřicátníků, kteří by už řadu let mohli mlčet, že.

O smrti pana profesora jsem se dozvěděl náhodně, od kolegů. Naše média měla důležitější zprávy, třeba o tom, že paní Nagyová-Nečasová byla nespokojena s úrovní sprch ve vazební věznici... Média stále hovoří o potřebě propagace osobností. Přímo před jejich zraky taková osobnost odešla, Člověk s velkým Č, uznávaná po celé planetě.

A tak, pane profesore, buďte šťastný tam, kam po tak nepokojném, mnoha zvraty zatíženém (ne Vaší vinou) životě patříte. Ať Vám tam hraje Vaše oblíbená klasická hudba. My, Vaši žáci, na Vás nikdy nezapomeneme, již nyní nám bolestně scházíte.

Autor: Mirek Procházka | pondělí 6.10.2014 17:57 | karma článku: 33.83 | přečteno: 2109x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Letištní transfery

Transfery se mohou zdát jako velice snadná záležitost. Naložíte turisty, odvezete, a maximálně asistujete u odletu či ubytován, a jedete domů. Někdy se to ale může docela zkomplikovat.

20.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 177 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 597 | Diskuse

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 513 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 509 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 364 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 786
Kelt, tedy člověk milujicí život, dobré jídlo, víno, spanilé a moudré ženy, krásné věci.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.